RNDr. Ladislava Rozprimová, CSc.: Imunochemii dnes využijete v každém oboruNa imunologickém semináři, který počátkem října uspořádala v pražském Karlíně společnost Siemens Healthineers, vystoupila s přednáškou také doktorka Ladislava Rozprimová, kterou moderátor akce, profesor Ilja Stříž, uctivě nazval „legendou české laboratorní imunologie“. V rozhovoru vypráví o své životní a pracovní cestě, o tom, jak se u nás její obor od samých počátků vyvíjel, i o výhledu do blízké budoucnosti.

Nelze nezačít u toho krásného titulu, jímž vás profesor Stříž obdařil. Co vás k postavení legendy dovedlo?

Já nevím! Ale asi to bude tím, že jsem ve svém oboru začala pracovat už v roce 1965, kdy se celé odvětví teprve utvářelo. A zůstala jsem v něm dodnes. Práce mě nesmírně bavila a stále baví. Měla jsem velké štěstí na fantastické učitele, profesory Miroslava Engliše, Vladimíra Zavázala, Jaroslava Šterzla a výborné spolupracovníky v Ústavu sér a očkovacích látek, zejména Jiřího Fragnera.

Co přesně v těch šedesátých letech vzniklo? Imunologie jako taková tu přece byla už dřív…

Tehdy se začaly používat protilátky jako reagencie v analytice v oboru, který tehdy vznikl, by se dalo říkat imunochemie nebo imunochemická analýza. Historicky v Československu existovalo skvělé zázemí v oblasti očkovacích látek a léčebných přípravků založených na imunitní odpovědi organismu. Z těchto znalostí se při vzniku mého oboru vycházelo. Při vakcinaci se vytvářejí protilátky proti infekčnímu agens a my začali používat protilátky vytvořené proti plazmatické bílkovině jako reagens. Dokázali jsme tak stanovit jednotlivé bílkoviny přítomné v krevním séru.

U toho jste byla od začátku?

Ano, měla jsem to štěstí, že jsem u toho byla už od doby, kdy se začala k analýze krevních bílkovin používat imunoelektroforéza. Obor se postupně rozvíjel, takže jsme krevní bílkovinu uměli nejen prokázat, ale i stanovit její množství, což bylo pro diagnostiku velice přínosné, vzniklo tak mnoho diagnostických metod. S rozvojem imunologie se rozvíjely i možnosti využití – tedy měření nejen měření plasmatických bílkovin, ale i průkaz specifických protilátek v různých tělních tekutinách.

V jakých praktických oborech se tyto znalosti a dovednosti uplatnily nejprve?

V šedesátých letech to byla především hematologie, mohli jsme spolehlivě diagnostikovat plazmocytom a myelom. Po zavedení kvantitativních metod už jsme dokázali stanovit různé imunologické deficity i v dalších oborech, například alergologii. A dnes už se imunochemické postupy uplatní v zásadě všude. Pomocí imunochemických metod dnes dokážeme stanovit velmi nízké koncentrace analytů (ng/l), a to nejen plazmatických bílkovin, ale i nízkmolekulárních analytů, například hormonů a dalších. Dnes lze připravit alergen a s jeho pomocí prokázat v krevním oběhu přítomnost imunoglobulinu E, který alergen váže a vyvolává alergickou reakci.

Dokázala byste v historii svého oboru pojmenovat důležité milníky, které celé odvětví posunuly dál?

Tím úplně prvním milníkem byl objev a popis imunoelektroforézy Williamsem a Grabarem v roce 1957. V roce 1963 začal Ústav sér a očkovacích látek produkovat první antisérum v takovém množství, že jsme ho mohli používat na klinikách. Ve stejném roce byla Faheyem a Manciniovou publikovaná metoda jednoduché radiální imunodifuse, která umožnila kvantitativně měřit množství plazmatických bílkovin. V roce 1972 byla v naší republice tato metoda kalibrována na standard Světové zdravotnické organizace čímž bylo umožněno srovnání výsledků našich laboratoří s laboratořemi v zahraničí. V roce 1975 Köhler a Milstein publikovali metodu pro přípravu mono- klonálních protilátek, které jsou dodnes základem přibližně sedmdesáti procent metod prováděných v klinické laboratoři. To byly hlavní milníky aspoň z počáteční fáze oboru.

A co podle vás bude příští milník, kam se ubírá vývoj oboru?

Věřím, že budeme schopni rychle zavádět nové technologie do klinické praxe, které nám umožní lépe interpretovat výsledky měření a doplnit informace o interakci specifických protilátek v souvislosti s diagnostikou.