Pro úspěšné vykročení na cestu k dekarbonizaci je potřeba několik klíčových věcí. Na začátku je samozřejmě individuální výpočet uhlíkové stopy. Stejně jako každý pacient potřebuje nejprve diagnózu, aby se mu mohl předepsat správný lék, tak každé zařízení potřebuje provést inventarizaci skleníkových plynů, aby se mohly navrhnout nejúčinnější kroky k jejich snížení.
Dále je potřeba určit člověka, který bude za sběr dat pro výpočet a další kroky odpovídat. V neposlední řadě je nutné do procesu začlenit jak nejvyšší vedení, tak zástupce jednotlivých oddělení a vysvětlit všem zúčastněným, co to uhlíková stopa a dekarbonizace je, ať už se jich bude sběr dat a případné následné změny přímo dotýkat, nebo ne.
Jak snižovat přímé emise?
Nejčastějšími zdroji přímých emisí v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních jsou kotelny. Zde se spaluje zemní plyn, případně jiná paliva, přičemž dochází k emisím především oxidu uhličitého. Prvním opatřením, které nás napadne, je nahrazení technologie plynového kotle moderním tepelným čerpadlem. To je určitě dobrá myšlenka, ale může se jednat o finančně náročnou investici. Začít se přitom může něčím jednodušším, a sice úsporami. Teplo, které se vůbec nemusí vyrobit, je to nejekologičtější. Pomocí termovize se analyzuje vnější obálka budovy, zjistí se úniky tepla a zamezí se jim. Někdy to znamená výměnu oken za novější, někdy je třeba zateplit či opravit fasádu, jindy je potřeba doplnit ventilaci vzduchu o rekuperaci. Po vyřešení všech úsporných opatření teprve přijde na řadu náhrada kotle za čerpadlo o tom správném výkonu.
S tématem tepelné izolace, vícevrstvých oken a rekuperace přímo souvisí i opačné téma – chlazení budov, tedy klimatizace. Čím lépe je budova zaizolovaná a ventilovaná, tím méně je potřeba ji v létě aktivně chladit. Důležitým prvkem je tu navíc zastínění oken vnějšími žaluziemi, které je v ideálním případě centrálně řízeno algoritmem pro zajištění optimální teploty.
Nepřímé emise z energií
Tím jsme se dostali k samostatné kapitole o energiích, tedy o dálkovém teple a elektřině. Pro teplo dodávané teplovodem z místní teplárny platí stejná opatření jako v předchozí kapitole. U elektřiny můžeme také říct, že nejlepší je ta, kterou vůbec nespotřebujeme. I zde by tedy měla nejprve proběhnout důkladná analýza spotřeby, ideálně formou digitálních elektroměrů, a pak teprve přijdou na řadu konkrétní úsporná opatření. Po dosažení maximálních úspor můžeme teprve přejít k investicím do fotovoltaických panelů a bateriových úložišť. Ideální pro umístění panelů jsou rozměrná parkoviště pro návštěvníky nemocnic, která se tím zároveň zastíní a zamezí se přehřívání vozů. Vyrobená elektřina může být přes den využívána pro provoz nemocnice, nabíjení zaparkovaných elektromobilů, ohřev vody a podobně.
Ostatní nepřímé emise
Nesmí se ale zapomínat ani na nepřímé emise vznikající v dodavatelském řetězci, při větších investicích, dopravě materiálů a samozřejmě lidí. Všechna zdravotnická zařízení by se měla v rámci dekarbonizace snažit o pečlivý výběr dodavatelů a vybírat si výrobky a materiály, které jsou vyráběny zodpovědně a udržitelně, výpočetní technikou počínaje a potravinami pro nemocniční jídelny konče. Nové stavby by měly být konstruovány z obnovitelných či recyklovaných stavebních materiálů a navrhovány s ohledem na maximální úspornost provozu a minimali-zaci stavebního odpadu po skončení životnosti budovy.
Každé zdravotnické zařízení by mělo být dobře dostupné hromadnou dopravou, aby minimum zaměstnanců, pacientů či návštěvníků muselo dojíždět autem. Pro cyklisty by měla být ke zdravotnickým zařízením zajištěna bezpečná cesta formou cyklostezek. Parkovací místa by měla být vybavena dostatečným množstvím nabíjecích stanic, aby se zaměstnancům i návštěvníkům mohly čekající automobily nabíjet z levné elektřiny mimo špičky v průběhu dne.
Uhlíková stopa je důležitý ekologický indikátor, ale zdaleka ne jediný. V okamžiku, kdy se nemocnice nebo jiné zdravotnické zařízení začne věnovat dekarbonizaci, otevřou se pomyslné dveře k dalším oblastem udržitelnosti s dekarbonizací více či méně souvisejícími. Těmi jsou například cirkularita a bezodpadovost, obnovování biodiverzity v místních ekosystémech, sociální odpovědnost, transparentnost a v neposlední řadě i adaptace na změnu klimatu.