V říjnu se v Olomouci konala tradiční akce Menhir profesora Masopusta, tentokrát spojená se sympoziem Siemens Healthineers. Proč se vlastně akce jmenuje Menhir, má to nějakou souvislost s keltskými obřadními kameny?
Přímá souvislost tam není – když jsme s konferencí před lety začínali, hledali jsme nějaký zajímavý název, protože většina vědeckých konferencí se jmenuje vcelku fádně a my jsme se chtěli odlišit. Dospěli jsme k názoru, že si to osobnost pana profesora Masopusta zasluhuje, on byl skutečně výrazná postava v dějinách naší fakulty a medicíny obecně. Napřed nás napadl název Memoriál, na to se ovšem ozvaly námitky, že tak se v českém kontextu označují hlavně sportovní akce. Takže jsme se nakonec shodli na Menhiru – ostatně ty kameny jsou také památeční.
Proč došlo ke spojení Menhiru profesora Masopusta se sympoziem Siemens Healthineers?
To spojení má logiku. Konferenci Menhir jsme poprvé uspořádali v roce 2015 jako nultý zkušební ročník a víceméně náhodou jsme se rozhodli pro Olomouc. Původní představa byla, že uděláme konference dvě, jednu pro Moravu a druhou pro Čechy, že to bude lepší než nutit lidi cestovat přes celou zemi. Už od začátku jsme ale všechno pořádali pod záštitou společnosti Siemens Healthcare a v partnerství s ní. Součástí konference proto byla vždy odborná prezentace diagnostické techniky této značky. První pražská konference se konala 28. ledna 2016 – to datum nebylo náhodné, 28. ledna se profesor Masopust narodil. I další konference jsme chtěli dělat v lednu. Pak přišel covid a my loni museli veškerý pečlivě připravený program zrušit, tou dobou bylo zavřené prakticky všechno. O svou jarní konferenci pochopitelně přišel i Siemens Healthcare, takže jsme hledali společné řešení a dohodli jsme se, že akce spojíme. Z jednodenního sympozia Siemens Healthineers a jednodenního Menhiru se stala společná dvoudenní konference.
Jak spojenou konferenci hodnotíte po odborné stránce?
Napřed jsme trochu váhali, jestli je to dobrý nápad, ale chuť kolegů podílet se na odborném programu nás přesvědčila. Když jsem pak všechny přednášky absolvoval a viděl nadšené reakce publika, byl jsem rád, že jsme do toho šli. V Olomouci vše dopadlo nad očekávání výborně. Přednášky byly na skvělé úrovni, všichni si je chválili. Setřely se rozdíly mezi oběma akcemi, obojí se propojilo. V podstatě tam nebylo jediné slabé místo. Kdyby se příspěvky hodnotily na pětihvězdičkové úrovni, všechny by dostaly plný počet.
„Konference dopadla výborně a všechny přednášky byly na skvělé odborné úrovni.“
Jaká témata vám připadala zvláště přínosná?
Těžko se to hodnotí, mně přišly opravdu přínosné prakticky všechny příspěvky. Pro mě, pro paní primářku Čepovou a další kolegy z našeho ústavu byly zkušenosti a poznatky z jiných pracovišť vesměs obrovsky cenné, byť pracujeme na špičkovém oddělení.
Pokud bych měl ale zmínit tři témata, která mě osobně zaujala nejvíce, byly to přednášky docentky Dubské, profesora Sošky a doktora Piknera. Pro mě osobně to byly průlomové informace, které mohou výrazně ovlivnit celý náš biochemický obor.
Velmi mě zaujal tzv. Kodaňský index, který na konferenci prezentovala doc. RNDr. Lenka Zdražilová Dubská, Ph.D., z Fakultní nemocnice Brno. Jde o nový přístup k diagnostice rakoviny ovariálního karcinomu a paní docentka se na vývoji indexu v rámci mezinárodní studie podílela.
Druhá novinka, která mě velmi oslovila, byla informace o možnosti korigovat hladinu LDL cholesterolu od prof. MUDr. Vladimíra Sošky, CSc., z oddělení klinické biologie Fakultní nemocnice U svaté Anny. Ten ve svém příspěvku představil způsob, jak vysokou hladinu cholesterolu přepočítat na správnou hodnotu v případě, že ji ovlivňuje vyšší množství lipoproteinu a.
Třetí novinka se týká měření vápníku v krvi. Z příspěvku primáře klatovské nemocnice MUDr. Richarda Piknera, Ph.D., vyplynulo, že u nich probíhá velmi cenná korekce výsledků při měření vápníku v krvi, která bere v úvahu i hladiny jiných látek, konkrétně albuminu. V následné diskusi padlo, že by Česká společnost klinické biochemie k tomuto tématu mohla vydat obecné doporučení s jednotnou metodikou pro všechny laboratoře, což by bylo skvělé.
A jaké téma měla vaše vlastní přednáška?
Já mívám tradičně příspěvek hned v úvodu coby nástupce profesora Masopusta na jeho motolském místě a vždy se na něj snažím navázat. Byl mimo jiné obrovský vizionář a nesmírně tolerantní člověk. Letos jsem se zaměřil na téma, na které on vždy kladl velký důraz – na respektování odlišností. U nás to byla nutnost, byli jsme největší dětská nemocnice v zemi a potřebovali jsme referenční fyziologické hodnoty pro dětská měření. Ty se během vyrůstání mění, jiné výsledky měření mají novorozenci, jiné kojenci, jiné školáci a tak dále. Takže jsme pracovali na mezních hodnotách, abychom ty výsledky vůbec mohli nějak interpretovat. Zase jiné referenční hodnoty mají senioři a my jsme jedna z mála laboratoří u nás, která tyto hodnoty používá pro různé geriatrické skupiny v až padesáti parametrech.
Jedna z mála? Zní logicky, že pro osmdesátiletého seniora neplatí stejné hodnoty jako pro čtyřicetiletého muže v nejlepších letech…
A přece mají běžné laboratoře ve svých softwarových programech běžně nastavené jedny referenční meze od 15 do 100 nebo dokonce do 150 let. Nijak se to nekoriguje. Geriatři pochopitelně vědí, jak s těmito výsledky pracovat, ale běžní lékaři to nevědí a dostávají z laboratoří čísla, která jsou sice správná, ale zkresleně interpretovaná. A já ve své přednášce upozorňoval nejen na tyto skupiny, ale i na další, u nichž se vyskytují zásadní odlišnosti a ty je nutné respektovat.
Které skupiny to jsou?
Například těhotné ženy. Nebo nevidomí – těch je v Česku asi dvacet tisíc. A další velkou skupinou jsou transgender lidé. Na první pohled to vypadá jako nepříliš významná výjimka, ale v celé zemi jich je asi 45 tisíc. Navíc nejde o jednotnou skupinu – jiné hodnoty najdeme u těch, kteří podstupují hormonální terapii, jinou u chirurgické léčby a podobně. U nich vzniká těch chyb v interpretaci nejvíc a některé z nich jsou nebezpečné – máme případ, kdy špatná interpretace měření o půl roku zpozdila transplantaci ledviny. Prostě stále řešíme nové výzvy.