Menhir Profesora Masopusta 202523. – 24. 1. 2025 | Praha

Daniel Rajdl je přednosta Ústavu klinické biochemie a hematologie FN Plzeň a LF v Plzni. Profesně se zaměřuje na rizikové faktory aterosklerózy, kardiomarkery a ukazatele poškození a funkce ledvin. V poslední době se také zabývá možnostmi digitalizace preanalytické fáze a využitím umělé inteligence v laboratorní medicíně. Je členem výboru ČSKB (pokladník) a předsedou Komunikační divize EFLM (koordinuje sociální sítě EFLM, newsletter, mladé vědce a další). Mezi jeho koníčky patří výuka, jízda na kole a příprava nápojů pro návštěvy.

Klinický biochemik a klinický osteolog, po roce 1989 první svobodně zvolený předseda Společnosti klinické biochemie ČLS JEP (později čestný předseda).

Emeritní přednosta Ústavu klinické biochemie a metabolismu LF a FN Hradec Králové, emeritní děkan LF UK Hradec Králové a emeritní ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Eva Kubala Havrdová absolvovala v roce 1981 Fakultu všeobecného lékařství UK. Do roku 1996 pracovala ve Fakultní Thomayerově nemocnici, od roku 1996 na 1. LF UK a ve VFN. V České republice vytvořila síť center pro léčbu roztroušené sklerózy, přinesla do ČR klinické studie s inovativními léky. V roce 1998 zahájila program transplantací kostní dřeně pro maligní průběh RS. Vytvořila koncept NEDA (no evidence of disease activity), který se dnes používá pro porovnávání efektu léků. Je autorkou Standardů pro diagnostiku a léčbu RS a NMOSD.

Její specializací je radiodiagnostika a neuroradiologie. Pracuje na MR oddělení Radiodiagnostické kliniky VFN v Praze, od roku 2014 na pozici profesora Radiologie, kdy byla jmenována jako jedna z nejmladších profesorek. Podílela se na řešení 13 grantů, je členem rady neurovědního programu COOPERATIO. Působila v Grantové agentuře ČR, v současnosti je členem panelu v agentuře pro zdravotnický výzkum. Publikovala 241 článků, 5 monografií, h-Index má 33.

Likvorová diagnostika ho provází celou profesní kariérou. Začínal na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN, kde kromě likvorologické laboratoře pracoval jako neurolog a dospěl tak k neurologickým atestacím, kvalifikaci v neurocytologii a disertaci v neuroimunologii. Následně pokračoval v Nemocnici Na Homolce a v roce 2008 se rozhodl založit samostatnou Laboratoř pro likvorologii, neuroimunologii, patologii a speciální diagnostiku.

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně, rigorózum z chemie získal tamtéž. Řádnou aspiranturu absolvoval na VŠCHT v Praze. Habilitován byl v oboru biochemie na 3. LF UK v Praze. Pracoval na VŠCHT, OKB FN Bulovka, Katedře klinické biochemie IPVZ, OKB FTN, ÚKBLD VFN, 1. a 2. LF UK. Odborné zaměření: Imunochemie, přístrojová technika, ekonomika laboratorního provozu. Na svém kontě má 330 odborných přednášek mimo pregraduální a postgraduální školství, 307 publikací. Je laureátem Medaile Jaroslava Hořejšího.

Richard Průša atestoval v oborech pediatrie a klinická biochemie. V říjnu 1997 byl uveden do funkce přednosty Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. V roce 2006 byl jmenován univerzitním profesorem lékařské chemie a biochemie. Publikoval více než 180 odborných článků s velkým citačním ohlasem (více než 1600 citací). Je autorem či spoluautorem 11 učebnic a mnoha monografií.

Drahomíra Springer pracuje v Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a vyučuje na 1. LF UK v Praze. Její odborná práce je zaměřena na imunoanalytické stanovení nádorových markerů, parametrů funkce štítné žlázy a dlouhá léta se věnuje problematice vyšetřování v těhotenství. Je autorkou minimálně 30 původních článků, 10 kapitol v monografiích a autorkou mnoha prezentací na mezinárodních i českých odborných setkáních. Dvakrát obdržela cenu ČSKB za nejlepší publikaci roku (2010 a 2018). V současné době je předsedkyní výboru ČSKB ČLS JEP a vedoucí Katedry klinické biochemie IPVZ.

David Stejskal se zabývá problematikou kardiovaskulárních komplikací a věnuje se společně s interní klinikou FN Ostrava predikci komorových tachykardií a fibrilací komor pomocí stanovení secretoneurinu, který je missing link v kardiovaskulární problematice a je Americkou společností pro diagnostiku a laboratorní medicínu uznán jako prediktor KT a FK. Jejich cílem je ověřit uvedené skutečnosti v praxi v rámci projektů ve FN Ostrava. Vyjma secretoneurinu se profesor Stejskal věnuje biomarkerům 4. generace v problematice kardiovaskulárních komplikací a AKS i CHKS.

Matej Kohutiar působí jako akademický pracovník v Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF UK a FN Motol. Zaměřuje se na vliv oxidačního stresu na metabolismus srdečního svalu, podílí se na pregraduální výuce lékařské chemie a biochemie a věnuje se osvětě o významu výživy v prevenci civilizačních chorob. Aktivně se zapojuje do vzdělávacích a popularizačních aktivit pro odbornou i laickou veřejnost.

Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. Byl děkanem 1. lékařské fakulty UK a v letech 2014–2022 byl rektorem Univerzity Karlovy. Je členem Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, Academia Europaea. Je EFLM President Elect. Je autorem či spoluautorem 10 knih a 81 kapitol, více než 500 publikací a přednesl více než 600 přednášek (cca 170 v zahraničí), h-index 38.

MUDr. Jana Čepová vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Poté začala pracovat jako sekundární lékařka na Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice Bulovka. Od roku 1998 zastává funkci primářky Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie. Je členkou odborných a vědeckých společností. Jejími zájmy jsou sport, četba, hudba a rodina.

Miloš Barna působí na I. ortopedické klinice 1. LF UK a FN Motol a na rehabilitační klinice Barna Medical. Věnuje se oboru ortopedie se zaměřením na artroskopii a náhrady velkých kloubů. Náplní jeho postgraduálního studia je vitamin K a dependentní proteiny u metabolických a degenerativních chorob skeletu, kde se snaží o propojení znalostí z ortopedie a klinické biochemie a jejich převedení do praxe.

Daniel Rajdl je přednosta Ústavu klinické biochemie a hematologie FN Plzeň a LF v Plzni. Profesně se zaměřuje na rizikové faktory aterosklerózy, kardiomarkery a ukazatele poškození a funkce ledvin. V poslední době se také zabývá možnostmi digitalizace preanalytické fáze a využitím umělé inteligence v laboratorní medicíně. Je členem výboru ČSKB (pokladník) a předsedou Komunikační divize EFLM (koordinuje sociální sítě EFLM, newsletter, mladé vědce a další). Mezi jeho koníčky patří výuka, jízda na kole a příprava nápojů pro návštěvy.

MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.

V přednášce s nadhledem vylíčíme umělou inteligenci (konkrétně velké jazykové modely) jako všestranného pomocníka v laboratorní medicíně. Ukážeme si, jak AI usnadňuje přípravu přednášek, pomáhá se skriptováním a interpretací skriptů pro laboratorní informační systémy (LIS), podporuje statistické analýzy, a přitom zvládá i běžnou administrativní agendu, jako je psaní e-mailů či grantových přihlášek. AI se tak stává nenahraditelnou součástí týmu, v němž kreativně doplňuje lidské odborné znalosti a přináší nové možnosti v každodenní laboratorní praxi.

prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.

Představit osobnost pana profesora Masopusta je obtížné – ti, kteří měli to štěstí, že s ním mohli denně pracovat, ho znali velmi dobře a není třeba ho představovat, těm, kteří to štěstí neměli, budou mé reflexe těžko uvěřitelné.

Chtěl bych připomenout několik charakteristických rysů Jaroslava Masopusta:

• Velký vědec, vizionář s jasnou představou, co se v oboru a ve světě děje a kam budou medicína a klinická biochemie směřovat.
• Samostatně uvažující člověk, svobodný v rozhodování a myšlenkách, nepodléhající „obecným trendům a zvyklostem.“
• Neuvěřitelný znalec, nejen v oboru klinické biochemie, ale v obrovském rozsahu znalostí klinických (klinický biochemik je lékařem všem pacientů v nemocnici).
• Diskutér na vysoké úrovni, bez sebemenší snahy někoho diskusí znemožnit – naopak, zvídavý a přátelsky poučující (a poučující i sebe).
• Výborný společník, skromný a slušný člověk.

Jaroslav Masopust byl jednou z nejvýraznějších osobností oboru, a to osobností pozitivní.

prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc.

Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému (CNS), mozku a míchy, postihující především mladé dospělé. Jako rizikové faktory se uplatňují genetické faktory, infekce EBV, nedostatek vitaminu D, kouření, obezita, stres a složení mikrobiomu. Objev lymfatického systému CNS umožnil pochopení, jak se lymfocyty mohou aktivovat v hlubokých krčních uzlinách proti antigenům CNS. Překračují hematoencefalickou bariéru do cílového orgánu a iniciují perivaskulární ložiska zánětu. V nich dochází k rozpadu myelinu a přerušení axonů. Ztráta axonů je odpovědná za trvalou ztrátu funkce. Klinicky jde o poruchy zraku, citlivosti, hybnosti, sfinkterových funkcí, koordinace, kognice i nálady. 

Od šedesátých let dvacátého století se začala zavádět léčba akutně vzniklých příznaků (ataky) vysokými dávkami kortikosteroidů, řadu let se experimentovalo s imunosupresivními režimy používanými v transplantologii, až koncem 90. let přišel do léčby interferon beta. Přinesl snížení relapsů o 30 %, ale neovlivňoval progresi onemocnění. Stejný efekt měl i glatiramer acetát. Nutně byly třeba efektivnější léky. Prvním byl natalizumab, jehož použití však komplikuje možnost progresivní multifokální leukoencefalopatie. Pozvolna přibývaly další léky – modulátory sfingosin 1 fosfátových receptorů, teriflunomid, další monoklonální protilátky (alemtuzumab, antiCD20). 

Data z reálné klinické praxe ukázala, že pacienti, kteří zahajují léčbu méně efektivní léčbou a teprve při další aktivitě nemoci přecházejí na efektivnější léky, mají horší prognózu než ti, kteří zahajují rovnou vysoce efektivní léčbou. Úsilí je tedy nyní zaměřeno na včasné odhalení pacientů s horší prognózou a vyšší aktivitou choroby, která nemusí být klinicky patrná. Toto úsilí spoléhá na biomarkery, kde zatím dominuje MR, v poslední době se však jako významný biomarker objevují lehké řetězce neurofilament, které jsou uvolňovány z rozpadajících se axonů. Jejich použití při vedení léčby by mohlo zlepšit personalizaci péče o pacienty s RS.   

prof. MUDr. Manuela Vaněčková, Ph.D.

MR zobrazení je u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) naprosto klíčové, a to již v období diagnostiky. S tím souvisí začlenění MR nálezu do mezinárodních diagnostických kritérií. Trajektorie této nemoci je u jednotlivých pacientů velmi variabilní a v době diagnózy neznámá. Proto je třeba vyhodnocovat prediktivní markery a na jejich základě zaujmout terapeutickou strategii. Klíčovým prediktivním markerem je právě MR. Jakmile je zahájena terapie, je důležité sledovat její efektivitu a bezpečnost a včas terapeutickou strategii měnit. MR je vhodným monitoračním markerem, který je schopný zachytit aktivitu i v subklinických stádiích. V neposlední řadě je pak velmi aktuálním problémem sledování neurodegenerace zodpovědné za kumulaci disability, zejména progrese nezávislé na relapsech, která je přítomna již v počátku nemoci a s postupem času začíná dominovat. Pro MR sledování tohoto fenoménu se uplatňuje detekce chronicky progredujících ložisek, ať už ve formě pomalu progredujících ložisek, nebo ložisek s prstenčitým hyposignálním ohraničením na susceptibilitně váženém zobrazení.

MUDr. Ondřej Sobek, CSc.

Digitalizace cytologického preparátu otevírá možnosti počítačové analýze obrazu. Je prezentována aplikace digitální morfometrie v cytologii mozkomíšního moku, umožňující objektivní parametrickou charakterizaci buněčných populací, včetně nádorových. 
K morfometrické parametrizaci vzorků mozkomíšního moku je využíváno metod počítačového vidění a algoritmy neuronových sítí.

Digitální analýza obrazu se jeví perspektivním nástrojem v rámci cytologické diagnostiky, který nás posouvá od subjektivní, popisné buněčné diagnostiky, k objektivním, statisticky a matematicky popsatelným a kvantifikovatelným morfometrickým parametrům.

doc. RNDr. Petr Štern, CSc.

Jarek Masopust nás opustil už před více než dvanácti lety, a je tedy vhodné některé střípky připomenout.

Při cestě do Rumunska jsme letěli přes Bukurešť do Kluže. Jenže Nikolae Ceauşescu neohlášeně pořádal konferenci a Rumuni to vyřešili tak, že vyhodili všechny cizince z vnitrostátního spoje. Nicméně Jarek vysvětlil, jak jsme důležití, a tak místo nás vyhodili nějaké paní, co měly u sebe živé husy.

Psal se rok 1987 a ministerská úřednice volala doc. Masopustovi, jaký že to obor dělá, aby mu to napsala na profesorský diplom. Jarek popravdě odpověděl, že klinickou biochemii, a tak se vlastně nedopatřením stal prvním profesorem klinické biochemie. 

Pamětníci vzpomínají také na to, jaký byl Jarek diskutér. Někdy to dokonce zašlo tak daleko, že diskuse trvala déle než vlastní přednáška.

Na konferenci k padesátému výročí založení ČSKB byl jediným účastníkem ze zakládající schůze profesor Masopust.  

Jarek byl nesmírně pracovitý až do posledních dnů. Ještě v 83 letech měl hodinovou přednášku. I když hůře viděl a slyšel, tak jeho mozek bychom mu tehdy všichni mohli závidět. Jak říkával prof. Engliš: Chodící encyklopedie. 

prof. MUDr. Richard Průša, CSc.

Myxovirus rezistentní proteiny mají těsnou spojitost s interferony a jejich metabolickými účinky. MxA protein má přímou antivirovou aktivitu, je účinný jak proti nukleárním, tak i cytoplazmatickým virům. Lokalizace MxA v cytoplazmě a jádře umožňuje zacílení na viry, které se mohou replikovat v obou kompartmentech. Genová exprese je striktně regulována výhradně interferony prvního a třetího typu. MxA o hmotnosti 76 kDa patří do rodiny interferonem indukovaných GTPáz. MxA je využíván jako marker virových onemocnění, neboť jeho koncentrace se významně zvyšuje v důsledku virové infekce již za 1,2 hodiny a vrcholu dosahuje po 16 hodinách. Kvantitativní stanovení MxA se provádí z plné kapilární nebo žilní krve. Klinické využití MxA bylo popsáno především na odděleních urgentního příjmu a v pediatrii, zejména u pacientů s horečkou a s příznaky akutní respirační infekce včetně SARS-CoV-2, ale také např. u horečky dengue. Stanovení proteinu MxA v kombinaci s CRP je velmi cenným vyšetřením pro včasnou diagnostiku virové infekce a pro odlišení od infekce bakteriální, které vede k racionálnímu rozhodnutí o léčbě antibiotiky.

doc. Ing. Drahomíra Springer, Ph.D.

Když se řekne menopauza, většina žen se otřese nevolí. Mladší ženy pomyšlením na to, že to je konec života a všech radostí, starší ženy vzpomínkou, že to byla pěkná otrava. Když se řekne andropauza, muži se rozhlédnou s nechápavým výrazem: „O co jako jde? Já tedy o ničem nevím! Nějaká pauza se mě netýká, já jedu stále na plný plyn.“ V ženách pojem pauza vzbuzuje dojem, že si z nich někdo utahuje. Pauza souvisí s oddychem, ale to je to poslední, co je s menopauzou spojeno.

Ale naše tělo není nesmrtelné a má i své procesy, kterými nás prožene ještě předtím, než se rozhodne, to s námi opravdu ukončit. Máme šanci nějak rozpoznat, kde na té cestě jsme? Můžeme ty hranice nějak posunout? Která vyšetření nám odhalí naši pozici v této hře života?

prof. MUDr. David Stejskal, Ph.D. a kol.

Secretoneurin (SN) je endogenní inhibitor Ca2+/calmodulin-dependentní kinázy II, čímž zabraňuje více cestami potenciální arytmogenezi. Z recentní literatury vyplývá, že zvýšená hodnota SN se nachází u osob krátce před i po nežádoucí epizodě KT. Cílem našeho zkoumání bylo ověřit koncentrace SN před, během a po katetrové ablaci pro fibrilaci síní (FS) s různými proměnnými, především s recidivou FS. Podobně jsme chtěli zjistit souvislost mezi koncentracemi SN a výskytem a recidivou FK. V prospektivní studii, které se účastníme, bylo a je sledováno více než 400 pacientů FN Ostrava s výše popsanou síňovou nebo závažnou komorovou arytmií.  Koncentrace SN byla analyzována opakovaně během sledování z venózní krve, krve z levé síně a koronárního sinu v séru metodou ELISA. Hladiny SN v séru žilní krve u pacientů byly porovnány s koncentracemi SN zdravých probandů. Z kontinuálního sledování vyplývá, že hladiny SN byly u FS po katetrové ablaci významně nižší ve srovnání s hladinami SN před ní. Zdraví jedinci měli vyšší sérové hladiny SN ve srovnání s hladinami u pacientů s FS před i po katetrové ablaci. Nižší hladiny SN po ablaci byly navíc spojeny s recidivou FS. Sérové koncentrace SN souvisely s koncentracemi NT-proBNP v séru. Podobně nižší hodnoty byly nalezeny u jedinců s komorovými arytmiemi (FK) i jejich recidivami ve srovnání se zdravými osobami. 

V přednášce je diskutován význam dynamiky hodnot SN u většího souboru osob, který se při opakovaném sledování liší od jednorázových měření prezentovaných v literatuře. Lze uzavřít, že SN je potenciální, zatím ne zcela probádaný a velice zajímavý biomarker v kardiologii.

MUDr. Bc. Matěj Kohutiar, Ph.D.

Dlouhověkost je ve vědecké komunitě diskutovaným tématem, přičemž výzkumy ukazují na komplexní propojení genetiky, životního stylu a moderních biomedicínských technologií. Zatímco tradiční faktory, jako jsou zdravá výživa, pravidelná fyzická aktivita a zvládání stresu, prokazatelně prodlužují život, moderní věda jde hlouběji k samotné biologii stárnutí. Geny, jako je FOXO3 nebo SIRT1, poukazují na možnost ovlivnění procesů stárnutí na molekulární úrovni. Dalším zásadním objevem je vliv epigenetiky, což umožňuje regulaci genů prostřednictvím životního stylu. V oblasti výživy se stále více diskutuje o kalorické restrikci, přerušovaném půstu a metabolických přístupech, které mohou aktivovat klíčové biochemické dráhy související s dlouhověkostí. Tyto změny ovlivňují metabolismus, zánětlivé procesy a oxidační stres, čímž mohou zpomalit buněčné stárnutí. Současný vývoj v oblasti regenerativní medicíny naznačuje, že dlouhověkost již nemusí být pouze genetickým předurčením, ale vědomým cílem podpořeným vědeckými inovacemi.

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., dr. h. c.

Konzumace alkoholu je významný celosvětový sociálně-ekonomický problém. Alkohol je metabolizován třemi cestami – alkoholdehydrogenasou, mikrosomálním ethanolovým oxidačním systémem – P450IIE1 a katalázou a dále je nezměněný vylučován. Všechny metabolické dráhy se podílejí na jeho patologickém působení na organismus. Konzumace alkoholu způsobuje více než 200 nemocí, včetně hypertenze, nádorů, poškození jater, neurologické postižení, fetální alkoholový syndrom, úrazy a další. Velká studie (2018) prokázala, že konzumace dávky vyšší než 100–200 g ethanol/ týden zvyšuje riziko srdečního selhání a fibrilace síní. Chronický alkoholismus je spojen s cca 10 % nádorů u mužů.

Celosvětově alkohol způsobuje 7,2 % mortality u osob mladších 69 let. I přesto bohužel globálně celková spotřeba alkoholu u osob starších 15 let stoupá. V roce 2005 to bylo 5,5 litrů čistého alkoholu, v roce 2020 6,6 litru a odhad pro rok 2025 je 7,0 litru.  Je to dáno především lepší ekonomickou situací v Číně, Indii, Brazílii a dalších rozvojových zemích. V Evropě spotřeba klesá či stagnuje.

MUDr. Jana Čepová, Ph.D., MBA

Lipidové kvarteto a dyslipoproteinémie jsou dvě témata, která spolu souvisí v kontextu metabolismu lipidů a jejich vlivu na zdraví, především pokud jde o kardiovaskulární onemocnění a další metabolické poruchy.

Lipidové kvarteto je charakterizováno vysokou hladinou triacylglycerolů, sníženým HDL-cholesterolem, převahou malých denzních LDL-částic a akumulací zbytkových částic bohatých na cholesterol (cholesterol-rich remnant particles).

Dyslipoproteinémie může nastat, když dojde k narušení rovnováhy mezi různými lipidovými třídami a lipoproteiny v těle. To může být důsledkem genetických faktorů, životního stylu (například strava bohatá na nasycené tuky), obezity, inzulínové rezistence, nebo chronických onemocnění jako diabetes mellitus.

MUDr. Miloš Barna a kol.

Kalcifikující tendinitida ramene (KTR) je onemocnění charakterizované přítomností vápenatých sloučenin v rotátorové manžetě ramenního kloubu. Dostatek vitaminu K2 (VK2) zajišťuje správnou funkci Matrix Gla-proteinů a zamezuje vzniku extracelulárních kalcifikací cév a měkkých tkání. Naším cílem bylo ověřit, zda suplementace VK2 ovlivní kalcifikace měkkých tkání u pacientů s KTR. Skupina 70 pacientů užívala VK2 (formu MK-7) v dávce 120 µg/den anebo placebo po dobu šesti měsíců. K ověření vlivu VK2 byl pacientům proveden RTG snímek a odebrána krev na stanovení hladin VK2 a dalších metabolitů před začátkem léčby, dále následoval odběr po třech a šesti měsících. U 78 % pacientů užívajících VK2 došlo k výraznému zmenšení, či vymizení kalcifikace. Ke zlepšení došlo u pacientů, u nichž bylo pozorováno zvýšení hladiny VK2 minimálně o 300 % z původní hodnoty. Pokud by se efekt suplementace VK2 povedl prokázat i na větším souboru pacientů, znamenalo by to významný objev v možnosti terapie nejen tohoto onemocnění.

MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.

V přednášce s nadhledem vylíčíme umělou inteligenci (konkrétně velké jazykové modely) jako všestranného pomocníka v laboratorní medicíně. Ukážeme si, jak AI usnadňuje přípravu přednášek, pomáhá se skriptováním a interpretací skriptů pro laboratorní informační systémy (LIS), podporuje statistické analýzy, a přitom zvládá i běžnou administrativní agendu, jako je psaní e-mailů či grantových přihlášek. AI se tak stává nenahraditelnou součástí týmu, v němž kreativně doplňuje lidské odborné znalosti a přináší nové možnosti v každodenní laboratorní praxi.